Představte si tohle: jste nadšený cyklistický nováček, koupíte si z bazaru své první „gravel“ kolo a už plánujete, jak na něm dobijete svět (nebo alespoň blízké okolí). Jenže realita? Spíš než gravel jsem si pořídil něco, co bych nazval Frankensteinovou skládačkou – stroj tak bizarní, že by si zasloužil vlastní expozici v muzeu špatných rozhodnutí. Naštěstí jsem zamířil do Bikeplacu a tam se toho ujal Martin, opravdový cyklistický kouzelník, psycholog a učitel v jednom. Už při prvním pohledu na tohle „kolo“ jsem na jeho tváři zahlédl výraz jemného úžasu smíchaného s lítostí. A pak začal odhalovat pravdu. Brzdová lanka použitá na přehazovačky? Ano, opravdu. Přehazovací lanka tak krátká, že při každém otočení řídítek trhala omotávka? Samozřejmě! Pláště? Nacpané tak, že dřely o vidlici, protože někdo chtěl silniční rám předělat na gravel. Přehazovačka? Házela řetěz mezi ozubená kola tak nevyzpytatelně, že jsem si připadal jako krotitel divokého zvířete. A když jsem se při stoupání odvážil přeřadit na lehčí převod, místo šlapání mě čekalo tlačení. A aby toho nebylo málo – místo bezpečnostních šroubů byly na kole obyčejné šrouby bez lepidla. Když mi to Martin ukázal, začal jsem vážně pochybovat, jestli mě někdo náhodou nechce odpravit. Bylo toho ještě víc, ale upřímně, nechci vás tu zdržovat do večera. Můj plán byl jednoduchý – dostat kolo do použitelného stavu a prodat. Nejenže měl Martin odvahu pustit se do opravy tohohle obludného stroje, ale celým procesem mě trpělivě prováděl. Vysvětloval mi, co je potřeba opravit, kde má smysl investovat, a co naopak nechat být. Nic mi nenutil, přesto jsem odcházel s pocitem, že mám naprostý přehled o svém kole a jeho možnostech. A výsledek? Z kola, které jsem chtěl co nejrychleji prodat, je teď kolo, které mě baví. Díky Martinovi z Bikeplacu mám stroj, na který se těším, a vím, že mám po ruce servis, kam se budu vždycky rád vracet. Martin svým přístupem získal doživotního zákazníka. Bikeplac není jen cykloservis. Je to místo, kde váš příběh s kolem nekončí, ale teprve začíná. Díky, Martine, za cyklistický happy end!